Historie
Novodobou historii
Pražského uzlu je možno počítat od r. 1910, kdy vznikla “Pražská nádražní komise”, která měla najít cestu ke komplexnímu řešení pražské železniční sítě. Odpovědní úředníci pochopili totiž její nedostatky a možné ekonomické, ale také vojenské důsledky. Již prvé studijní úvahy dospěly ke sledování oddělení nákladní a osobní dopravy a její soustředění do ústředního osobního nádraží. Realizace prvých počinů v tomto směru přerušila nebo oddálila první světová válka. V roce 1919 byla dokončena část vršovického seřaďovacího nádraží a dána do provozu spojovací trať do Libně s tunelem pod vrchem Tábor a mostem přes Rokytku. Teprve v roce 1925 bylo Seřaďovací nádraží ve Vršovicích dostavěno a v roce 1926 dána do provozu spojovací trať Libeň - Vítkov. V roce 1936 bylo dáno do provozu nové nákladové nádraží na Žižkově a spojovací trať na Žižkov z Malešic. Do r.1939 byla postavena druhá kolej mezi Seřaďovacím nádražím Vršovice a Malešicemi, jakož i spojka Malešice - Běchovice. Za druhé světové války se postavil druhý vinohradský tunel a po válce druhá kolej mezi Smíchovem a hlavním nádražím, přestavěno bylo smíchovské nádraží a postavena spojka z Radotína přes most v Bráníku a Krč do Vršovic.
Všechny tyto doplňující stavby zlepšovaly sice funkci železniční dopravy, nemohly ale odstranit bez zásadních změn v organizaci železniční dopravy a v rozmístění jejich zařízení nekoncepčnost historické výstavby. Kromě toho se dostávala zastaralá železniční zařízení do kolize s funkcemi a požadavky na rozvoj města.
Pražského uzlu je možno počítat od r. 1910, kdy vznikla “Pražská nádražní komise”, která měla najít cestu ke komplexnímu řešení pražské železniční sítě. Odpovědní úředníci pochopili totiž její nedostatky a možné ekonomické, ale také vojenské důsledky. Již prvé studijní úvahy dospěly ke sledování oddělení nákladní a osobní dopravy a její soustředění do ústředního osobního nádraží. Realizace prvých počinů v tomto směru přerušila nebo oddálila první světová válka. V roce 1919 byla dokončena část vršovického seřaďovacího nádraží a dána do provozu spojovací trať do Libně s tunelem pod vrchem Tábor a mostem přes Rokytku. Teprve v roce 1925 bylo Seřaďovací nádraží ve Vršovicích dostavěno a v roce 1926 dána do provozu spojovací trať Libeň - Vítkov. V roce 1936 bylo dáno do provozu nové nákladové nádraží na Žižkově a spojovací trať na Žižkov z Malešic. Do r.1939 byla postavena druhá kolej mezi Seřaďovacím nádražím Vršovice a Malešicemi, jakož i spojka Malešice - Běchovice. Za druhé světové války se postavil druhý vinohradský tunel a po válce druhá kolej mezi Smíchovem a hlavním nádražím, přestavěno bylo smíchovské nádraží a postavena spojka z Radotína přes most v Bráníku a Krč do Vršovic.
Všechny tyto doplňující stavby zlepšovaly sice funkci železniční dopravy, nemohly ale odstranit bez zásadních změn v organizaci železniční dopravy a v rozmístění jejich zařízení nekoncepčnost historické výstavby. Kromě toho se dostávala zastaralá železniční zařízení do kolize s funkcemi a požadavky na rozvoj města.
