Historie
Historie pražského železničního uzlu
Pražská nádraží a železniční síť na území Prahy vznikaly postupně, jak byly do Prahy zapojovány železniční tratě z různých směrů různými podnikatelskými společnostmi. V podstatě každá z tratí si budovala své pražské nádraží, aniž by se kdokoliv staral o jejich vhodná propojení. Tak vzniklo r 1830 první pražské nádraží před Bruskou branou na druhé koněspřežné dráze pražsko-plzeňské, končící na Kladně. O 15 let později byl zahájen provoz na větvi c. k. Severní státní dráhy z Olomouce do Prahy a spolu s již tehdy plánovanou tratí do Drážďan byl pro její pražské nádraží vybrán prostor dnešního Masarykova nádraží.
Další pražské nádraží vzniklo v roce 1862 při stavbě České západní dráhy z Prahy ddo Plzně a dále do Brodu nad Lesy (Furth im Wald) na Smíchově, pod názvem Nádraží Praha. Ačkoliv společnost provozující tuto trať měla za povinnost propojit tuto trať se Severní státní drahou, tedy s tratí na Drážďany, nestalo se tak. O rok později byla koněspřežná trať změněna na parostrojní železnici. Koncese byla udělena s podmínkou napojení od Brusky ke státní dráze. To se uskutečnilo výstavbou spojovací trati přes Stromovku do Buben. V roce 1871 vznikla dráha císaře Františka Josefa z Českých Budějovic do Prahy s nádražím Františka Josefa na úpatí Vinohrad (dnešním hlavním nádražím).
V následujících letech byla dobudována základní síť dnešního železničního uzlu propojením Hrabovky se Smíchovem, vybudováním spojovací trati ze Smíchova do Hostivic, tratí do Neratovic (Turnovsko – kralupská pražská dráha) včetně Vítkovského tunelu, tratí do Lysé nad Labem, stavbou nádraží v Libni, osobního a seřaďovacího nádraží ve Vršovicích.
Pražská nádraží a železniční síť na území Prahy vznikaly postupně, jak byly do Prahy zapojovány železniční tratě z různých směrů různými podnikatelskými společnostmi. V podstatě každá z tratí si budovala své pražské nádraží, aniž by se kdokoliv staral o jejich vhodná propojení. Tak vzniklo r 1830 první pražské nádraží před Bruskou branou na druhé koněspřežné dráze pražsko-plzeňské, končící na Kladně. O 15 let později byl zahájen provoz na větvi c. k. Severní státní dráhy z Olomouce do Prahy a spolu s již tehdy plánovanou tratí do Drážďan byl pro její pražské nádraží vybrán prostor dnešního Masarykova nádraží.
Další pražské nádraží vzniklo v roce 1862 při stavbě České západní dráhy z Prahy ddo Plzně a dále do Brodu nad Lesy (Furth im Wald) na Smíchově, pod názvem Nádraží Praha. Ačkoliv společnost provozující tuto trať měla za povinnost propojit tuto trať se Severní státní drahou, tedy s tratí na Drážďany, nestalo se tak. O rok později byla koněspřežná trať změněna na parostrojní železnici. Koncese byla udělena s podmínkou napojení od Brusky ke státní dráze. To se uskutečnilo výstavbou spojovací trati přes Stromovku do Buben. V roce 1871 vznikla dráha císaře Františka Josefa z Českých Budějovic do Prahy s nádražím Františka Josefa na úpatí Vinohrad (dnešním hlavním nádražím).
V následujících letech byla dobudována základní síť dnešního železničního uzlu propojením Hrabovky se Smíchovem, vybudováním spojovací trati ze Smíchova do Hostivic, tratí do Neratovic (Turnovsko – kralupská pražská dráha) včetně Vítkovského tunelu, tratí do Lysé nad Labem, stavbou nádraží v Libni, osobního a seřaďovacího nádraží ve Vršovicích.
